sunz

Sunshine. Víno, kapitán, maryjane, volám, tancuju, víno, víno, víno v půlitru v taxíku. Try walking in my shoes. Zrzky.
Bez náznaku včerejší opilosti. Včerejšího žití. Prostě čehokoliv. Bez tváře. Je to jenom dočasný a pak do starých kolejí. Nechci to soudit. Necham se soudit. Jako obvykle.
Spaní na gauči za tikotu hodin, který takhle tikaj už dvě století.
Občas je potřeba ty hodiny zastavit, třeba když se mi zastavuje srdce.

friday night in the party lights

you were acting like everything was alright

till later with no one around

had me fighting for air, laying on the ground, oh no

936 hodin

Nedýchej.
Naposled jsi se nadechla před devětatřiceti dny.
A už jsi u konce s dechem.
Bezevšeho, Lolo.
Chybí ti kusy těla.
A to co ti zbylo dosluhuje.

the end is near, follow me

23:39

degueulasse

Smích ze zoufalství. Nejsem v tom sama.
Jsme tak deprimovaný, že už se tomu jenom smějem.
"Ale já z toho nejsem deprimovaná."
"Já si myslim, že z toho jsi kurevsky deprimovaná."
Sladký. Roztomilý. Francouzský trička.
Oficiální jaro. kde?
Chci ležet v posteli a jenom se dívat na starý francouzský černobílý filmy.

tváře

Silnice.
Mlha
Cesta.
Jdu středem nekonečna.
Bosý nohy nebolí.
Ani teplo ani zima.

Prostě cokoliv.

Divný sny.

Probouzim se nalitá a snídam plato nějakejch prášků, protože nijak jinak svůj den začít neumim. Mam mastný vlasy a dírů na pravý punčoše. Nezájem. Absolutní nezájem.
Kdo jsem?
Nevim.
Nedokážu myslet na nic jinýho, než jenom na to, že sem nepatřim.
Možná ani ne do tohohle světa.
Do neznámých knížek, do zapomenutých písniček, na plátna špatných obrazů.

candy cigarettes

wasted

V hlavě moc myšlenek. Špína, humus, vyhoď to z okna. Ne, prosim teď ne.
 Hledam řešení, probíram se vlastní hlavou několik hodin a nedávam to znát.
Chce se mi běžet.
Běžim.
Jeden kilometr, druhej.. a nakonec skoro osm.
Pocit, když doběhnu a točí se mi celej svět, začíná bejt pomalu návykovej
Nakonec je mi z toho dost blbě, bad trip.
Složim se na dlaždičkách a počkam, až se to trochu uklidní.
Každopádně. Nevim. Jenom wow.
Tolik o mym dalšim návyku. dalšim typu sebedestrukce.
Nechci. Neudělam to. Nemůžu. Slibuju.

Pohled na lidi skrz prosklenou stěnu kavárny je dost smutnej. Skrz sklo a obrovský sněhový vločky.
Jsem sice smutná, ale cítim se lepší než ty lidi, co jsem pozorovala.
Dokázala jsem v tý zimě čtvrt hodiny sedět na lavičce a číst.
Pořád si jen musim něco dokazovat.
I'm a bad person.
Křičim a nadávam.
KURVA

"Já se zatím už po dvanácté snažím opustit své tělo, a celou dobu jsem akorát šíleným záchvatem dušnosti vrhána zpět do tmy mého dokonale zatemněného pokoje. Je 12 hodin 45 minut a já už pět hodin nedělám nic jiného, než že ležím v posteli a kouřím. Jediný zdrojem světla je rozžhavený konec cigarety, který při každém potáhnutí zazáří. Podívám se dolů na svoje tělo a najednou věřím, že tady tu věc s plícema a krevním oběhem a vším jsem vlastnila jako parazit z jiné galaxie, který se za účelem výzkumu... No jo no. Každopádně jsem před několika hodinami na jeden kratičký okamžik najednou už nebyla uvnitř. Odtrhla jsem se od něj jako jakýsi podivný obal ve tvaru mraku nebo jako vzduch a úplně přesně si uvědomila ten okamžik, kdy jsem nějakou silou, nad níž nemám kontrolu, byla zatažena zpět do tohohle plesnivějícího krámu. Už dál nemůžu. Tahle síla je bůh. Boha nenávidím."

Brzo bude teplo.

hořící pramen vlasů

Čtvrtek večer.
Už vim, že to nevyjde. Mozek omotanej vínem. Proč ne. Dobrej pocit, kterej zmizí s nadcházejícim ránem.
Uvědomuju si, kde je realita a kde jsou sny. Občas to pořád splývá. Cejtim se nasátá barem.
Ovšem dost reálný je, že mi dochází tabák a svět se mi nějak barví do růžova i bez růžových brýlí. Ale cigarety růžový už nejsou.
Neříkejte mi slečno. A vůbec, nechtě mě prostě bejt, nemluvte na mě, protože tady vůbec nemam sedět, mam být úplně jinde, několik set kilometrů odsud.
Nemam ráda tyhle lidi, co vás obtěžujou, když ste osamělý a ještě po vás chtěj cigarety. Fuck.
Jestliže půlku životu hledam punčochy, tak tu druhou půlku života trávim tim, že doufam, že narazim na někoho vyjímečnýho během normálního dění. Třeba ve vlaku/baru/kdekoliv. Jenže všechno se to mění a já chci za normálního dění potkávat vyjímečný lidi, co jsem už poznala. Nestojim o poznávání novejch lidí. Chci poznat lidi, co už znam, jakože fakt poznat.
Hýčkam si svý miniaturní ego. Protože si to občas zaslouží.
Nejvíc ze všeho si přeju, abych někomu dělala radost. Aby se díky mě usmíval a měl dobrej pocit. Pak se budu usmívat i já.

ostrý hrany

Bolavý tělo.
Na každym kroku.
Kde mi končí končetiny?
Rozmazaný vzpomínky.
Na dně neumytejch sklenic.
Ve střepech rozbitejch flašek.
Vracim se do snů.
Koupu se ve špíně vlastních myšlenek.
Všude, pořád.
Hlavně ve vlastní hlavě.
Hlavně ve vlastní krvi.

nevim, co psát

tak nepíšu

o ničem

tajný trip

Tajnej trip do Plzně. Mam za sebou pěkný víkend s mou soulmate Nicol. Takže jsem nemusela bejt smutná, protože po mém nejtišším únorovém víkendu mě konce týdne už tolik neberou.
VIP Pantheon. Tancování. Líbání.
Nejlepší story o tom, jak nás (obtěžující, ohrabávající) Rusáci pozvali na jídlo, aby si to u nás vyžehlili.. Chvilku jsme s nima (teda spíš N., já se jen usmívala a občas přikývla) mluvily a pořád jim lhaly. Ten jeden mi rusky řekl, že se se mnou chce vyspat. Pořád něco řikal. Nakonec jsme jim díky geniální N. regulerně zdrhly. Díky tomuhle jsem kolem třetí ráno držela dvě velký coly, běžela a smála se. Mrchy. Zrzavý mrchy.
Druhý den ráno jsme je samozřejmě hned potkaly, ale zdrhání nám jde. Ten den bylo vážně nádherně.
Je mi dobře.
Lol