pondělí 26. září 2016

26.9. 2016

Občas sem píšu, ale jenom v hlavě. Občas přemýšlim, že zase začnu psát i normálně, protože to potřebuju. Nevim, jestli teda zrovna sem, nebo někam jinam. Vždyť nejsem schopná ani odepsat na dopis, natož zase psát nějakej blog.

Všechno je jinak, já jsem jinak. Interpol mě rozbrečí, hudba zní jinak, vzpomínky mě bolí. A nemůže za to nikdo jinej, než já sama. Nemůžu nikomu nic vyčítat, ani nechci. Chtěla bych se milionkrát omluvit, a to je stejně málo. Chybí mi Praha. Chybí mi taky spousta lidí. Je mi prostě smutno.

Je mi smutno pro tebe, protože si zasloužíš moje smutno.