neděle 13. října 2013

Nechtěla jsem psát články o tom, jak jsem nemocná a umíram, takže jsem jednoduše žádný články nepsala. Přežila jsem. Vždycky nějak přežiju.
Dočetla jsem Na západní frontě klid a teď čtu Nesnesitelnou lehkost bytí. Snažim se něco dělat. Nebo taky něco se sebou dělat. Pořád se měnim jako chameleon. Součástí toho je, že vyhazuju hadry, co už nenosim. Připomínaj mi starý časy a já už s nima nechci mít nic moc společnýho. Ve třinácti jsem si říkala, jak už nikdy nebudu jiná. Tahle myšlenka byla dost špatná. Rozvoj osobnosti je nezastavitelnej. Maličkosti, co pomalu mizí z mýho života, jen aby mi nepřipomínaly starý časy. To jo.
Podzim mam ráda. Jen si nepatuju, kdy naposled mi byla v říjnu taková zima. Taková zima, že se chci celá zachumlat do něčho hřejivýho. Zvykam si na ty studený končetiny. Přijde mi hrozně nepřirozený, když moje tělo buď hoří a nebo z něj jde mrtvolnej chlad. Jako by nebylo nic mezi tim.
Nic necejtim nebo toho cejtim až moc.


 Ve středu poprvý uvidim Mnichov.