The perks of being a wallflower je zkurveně dobrá knížka. A film to taky neni špatnej.
Možná ten další rok bude lepší. Ale věci stejně nejspíš zůstanou stejný, nikdy se nic nezměnilo. Přátelství nikdy nebude jako ve všech těch knížkách. A já na to stejně mam špatnou povahu. Dnešek si chci užít. Doufam, že se něco jako obvykle neposere. Bylo by skvělý mít se dobře.
Přeju všem, aby se měli dobře a byli šťastný, protože to je to jediný na čem opravdu záleží.
xoxo
pondělí 31. prosince 2012
neděle 30. prosince 2012
ráda mám
mám ráda klíční kosti.
mám ráda modřiny.
mám ráda rty.
mám ráda prosvítající žíly.
mám ráda bledou kůži.
mám ráda vůni knih.
mám ráda mlíko.
mám ráda cigarety.
mám ráda levný hadry.
mám ráda cizí města.
mám ráda kočky.
mám ráda punčochy.
mám ráda vyjimečný věci.
mám ráda modřiny.
mám ráda rty.
mám ráda prosvítající žíly.
mám ráda bledou kůži.
mám ráda vůni knih.
mám ráda mlíko.
mám ráda cigarety.
mám ráda levný hadry.
mám ráda cizí města.
mám ráda kočky.
mám ráda punčochy.
mám ráda vyjimečný věci.
sobota 29. prosince 2012
hmmm
Celá zahalená v černý se potácim po neznámym náměstí. Moje chůze je divná kvůli botám na vysokym podpatku. A nebe je zamračený. A lidi nemají obličeje.
Už nosim vysněnej červenej baret. Čucham k novym knihám.
Norimberk je skvělej. Akorát tam maj skoro identický ulice. A hrozně drahej silnej svařák. Haluz.
Fotim olympusem na film, neni to úplně takovej ten old, ale je to zábavný.
Nebaví mě už všechno to jídlo. Asi tak jako všechny. Chm.
Už nosim vysněnej červenej baret. Čucham k novym knihám.
Norimberk je skvělej. Akorát tam maj skoro identický ulice. A hrozně drahej silnej svařák. Haluz.
Fotim olympusem na film, neni to úplně takovej ten old, ale je to zábavný.
Nebaví mě už všechno to jídlo. Asi tak jako všechny. Chm.
norimberské foto by Viki
Posloucham Placebo.
neděle 16. prosince 2012
Londýn mě chce
Odbyla jsem si další nemoc a venku už mi neni zima. Punčochy hřejou víc jak kalhoty a chtějí se mi víc psát takovýhle články. Dneska v noci jsem se vrátila do Londýna, jen jsem se procházela prosluněnejma ulicema, zase se tam podívam. V úterý vánoční Norimberk. Začínam mít trochu ráda zimu. Venku stejně vždycky dost nadávam. Dlouho jsem "neviděla" a neviděla Ziky. Je někde ztracená, snad ne ve zkurvený nudě. Ještě chci péct perníčky, úchylně je nazdobit, darovat zvrácenejm lidem. Víte jak. Těšim se až zase dneska pudu z nádraží. Má to vždycky takovou filmovou atmosféru. Bavilo by mě točit. Tak si to aspoň ukládam v hlavě.
z Londýna
v Brightonu
(obě fotky fotila Viki)
by Ziky
pondělí 10. prosince 2012
prosincový
Dnešní prosněžený ráno bylo trochu jiný. Zdály se mi sny. I když jeden byl trochu divnější (dívat se jak někomu strkáte rozbitou flašku do očí, aby ste se zachránili je zážitek). Pořád to jsou sny. A já mam fakt radost, že zase nějaký mam. Venku jsou haldy sněhu a nevim co poslouchat. Můžete mi něco navrhnout. Strašně spim. Chtěla bych zase na nějakej koncert. Odpočinout si od mrazivýho všeho. Snad to stihnu do tý slavný apokalypsy. Nebo aspoň do novýho roku. Mam ráda vlaky, asi se k nim hodim. A Rhinoceros Eyes je skvělej film a Michael Pitt je v tomhle snímku epickej.
Hledejte spřízněný duše. Lolí xicht
Rhinoceros Eyes
úterý 4. prosince 2012
vločka
Kočičí duše, ale jen jeden život.
Je mi taková zima, že mam pocit, že už nikdy neroztaju.
Ale taju pořád.
Některý slova bejvaj jak rožhavenej kus železa.
Jenom dialogy a slova z druhý strany.
Všude nechávam kus sebe.
Čekam, jestli se z toho někdy složim.
Je mi taková zima, že mam pocit, že už nikdy neroztaju.
Ale taju pořád.
Některý slova bejvaj jak rožhavenej kus železa.
Jenom dialogy a slova z druhý strany.
Všude nechávam kus sebe.
Čekam, jestli se z toho někdy složim.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)