pondělí 29. dubna 2013

zabijem je, všechny

Doba v ústavu se zdá nekonečná. Předevšim v pátek. Minutu po minutě odškrtávam kolik dalších minut zbývá. Zkoušim nový cigarety, Gauloises, a jsou v nejlepším pořádku. Taky se mi naskytla možnost pít tokajský jen tak, za nic. Proč ne.
Po dlouhý době jsem zase slyšela vypsanou fixu živě, vzpomínky jsou modřiny na kolenou. Bylo to v sobotu, na plzeňskym majálesu. Při antidepresivní rybičce mi bylo nejvíc fajn. Ta kombinace rum&fixa udělala svoje. Furt Kofein a spousty lidí, kteří si zasloužili kritiku od nás "dokonalých". Zpáteční cesta vlakem byla trochu jiná než obvykle. Nejela jsem sama, usmívala jsem, vydechovala kouř (ona je rebel) a měla vítr ve vlasech. největším překvapením dne bylo zjištění, že zapalovač, který mi spadl přímo do piva (dějou se mi skvělý věci), funguje.
Mrtvá neděle.Nerada telefonuju, ale existujou vyjímky.


a máte studený ruce?

Ich wurde nach Leipzig fahren. Wenn? Am Samstag! Ich freue mich.
němčina, ehm


neděle 28. dubna 2013

čau ne

jen se chlubim. o víkendu možná zítra.

there are no reasons z nevim kdy, ale dřív než dnes

Jsem jako Frank Begbie. Begbie totiž nejel v drogách, jel v lidech. Taky jedu v lidech. Jen možná trochu jinak než on. V tomhle ohledu jsem dost náročnej zákazník.
Dělá se mi špatně v hromadný dopravě, sedam zády ke směru jízdy a hodně blízko oknu. Neznámý důvody. Asi mě to táhne na opačnou stranu. Kouknu z okna a nemam ráda, když v něm vidim jenom svůj odraz.
Máme tu další malý zemětřesení. Je to nezvyk.
Ležim, třese se svět. Duní.
Myslím na jediný oční víčka, ze kterých bych chtěla snímat spánek.


úterý 23. dubna 2013

moan

Nebýt marná.
Tak moc jako mam omlácený kolena.
Tak často jako si zpívam ve vaně.
Nahý tělo, košile.
Vsakuju se skrz prostěradlo do matrace.
Být tady. Pít alkohol.
Mít oplzlý kecy. Dělat oplzlý věci.
and so on

neděle 21. dubna 2013

objejmutí nohama

Po víkendovym výplachu mozku moc nemyslim. Pilule, alkohol. Nejen to. Prostě krásný. Ještě asi budu trochu otupělá. Ne na dlouho. Vždycky přijde to probuzení. Návrat do reality. Nemyslim na to. Ne tolik.
Už nespim vkuse, pořád se budim. I jinde než doma, jenom jinde se mi podaří rychlejš usnout. Nechápu to. Neustále na něco vzpomínam. Nebo si představuju věci, co se nikdy nestaly. Daly by se zrealizovat, možná. Snad jednou. Určitě.
Neumim spát, neumim snít. Možná mě to trochu mění. Začínam mít chladnej přístup. Ke všem.
Pořád život, pořád žiju. Občas jsem přesvědčená, že i ráda.


úterý 16. dubna 2013

bang bang

messed up
Včera jsem skoro nejedla a cítila se díky tomu dobře. Taky jsem se cejtila dobře, protože jsem si pořídila novej hrnek s Bowiem, sluneční brejle a pastelky. materiál
Lidi mě nezajmaj, ale hnusí se mi. povrch
Nosim pohoršující kraťasy, co bývaly kalhoty, ale je mi to jedno. Svítí mi Oscar do obličeje, ale je mi to jedno. Prší na mě, ale je mi to jedno.
..a stejně. MNĚ UŽ JE TO VŠECHNO JEDNO (to si nalhávam)
"Co tu dělam?" Tohle je moje každodenní otázka. Dneska. Hraju kulečník, kterej hrát neumim. Kouřim cigára, co nejsou moje. Nepiju. Jakože nepiju alkohol. I když chci, a to moc. Prostě samý nesmyslný věci.
Necejtim se zas tak zle (zatim). Jenže vim, že to neni dobrý.


Kdybych tak byla zfetovaná jako Iggy, to by se to všechno snášelo lépe.

středa 10. dubna 2013

nejsem

Cítim se nesvá z chování lidí kolem. Vlastně ty lidi kolem ani nejsou. Takže jsem nejspíš prostě jen nesvá z chování lidí (se kterýma si třeba píšu, cokoliv).
Nikam nechodim. Nikoho nevídam. Už dlouho. Nikoho to nemrzí. Měla bych pít červený víno a kouřit. Hlavně na nic nemyslet. To jediný co dělam ale je, že na něco myslim. Trochu mi to nevychází. Jako všechno. Jsem odkázána na hudbu, knihy a filmy. To mi většinu času vyhovuje, ale teď mě to ničí. Potřebuju vypadnout. Nutně. Snad jedinym pozitivem dnešního dne je, že jsem ucejtila slunce na svý tváři.
Má existence postrádá smysl.


pondělí 8. dubna 2013

sunset

Nejsem zdravá. Tak nějak všeobecně. Schovávam se pod peřinu s myšlenkou, že pod tvojí by to bylo lepší. Rty mam naprosto krvavý, protože nekousat si je se mi zdá docela nemožný; zlozvyk. Občas přemejšlim, jestli jsem něčí zlozvyk. Občas mi taky přijde, že můžu být čímkoliv jen budu chtít. Moje omezenost může být mou předností, stejně jako moje další chyby. Spousty chyb, nedostatků, předností. V tom tkví všechna ta jedinečnost. Všechno kolem mě přímo ždímá, úplně cítim, jak jsem z toho dehydratovaná. Snažim se dýchat. Vim, že neumíram.
Uvnitř jsem strašně mírumilovná a prosluněná.





čtvrtek 4. dubna 2013

s tim všim

Němá hlava. Praská.
Tušim, nic neříkam.
Němý tělo. Mizí.
Zvuky z neviditelný hmoty.
Poletujou prosterem.
A já s nima.
Upadam.
Do nekonečnýho komatu.
Myslim na konce.
Pošahanejch bláznů.
Co mě každou noc přikrejvali.