pondělí 13. května 2013

zpětná vazba

Stahuju se do sebe. Zatahuju závěsy.
A nikdy mi to tak nepřišlo.
Že se studený ruce třpytí v odlesku teplý kůže.
Celá se ztrácim na skleněných dnech.
Ubližuju si, abych zase dokázala cítit.
Endorfin prostupuje celym tělem až do konečků prstů.
Šeptá mozku, co má dělat.
Jenže já pořád nic necítim.
Přestávam mluvit a správně reagovat.
Udržim hlavu pod vodou.
Dostatečně dlouho.


1 komentář: