pondělí 29. dubna 2013

zabijem je, všechny

Doba v ústavu se zdá nekonečná. Předevšim v pátek. Minutu po minutě odškrtávam kolik dalších minut zbývá. Zkoušim nový cigarety, Gauloises, a jsou v nejlepším pořádku. Taky se mi naskytla možnost pít tokajský jen tak, za nic. Proč ne.
Po dlouhý době jsem zase slyšela vypsanou fixu živě, vzpomínky jsou modřiny na kolenou. Bylo to v sobotu, na plzeňskym majálesu. Při antidepresivní rybičce mi bylo nejvíc fajn. Ta kombinace rum&fixa udělala svoje. Furt Kofein a spousty lidí, kteří si zasloužili kritiku od nás "dokonalých". Zpáteční cesta vlakem byla trochu jiná než obvykle. Nejela jsem sama, usmívala jsem, vydechovala kouř (ona je rebel) a měla vítr ve vlasech. největším překvapením dne bylo zjištění, že zapalovač, který mi spadl přímo do piva (dějou se mi skvělý věci), funguje.
Mrtvá neděle.Nerada telefonuju, ale existujou vyjímky.


a máte studený ruce?

Ich wurde nach Leipzig fahren. Wenn? Am Samstag! Ich freue mich.
němčina, ehm


3 komentáře:

  1. taky nerad telefonuju s vyjímkama a pod tou němčinou jsem čekal něco víc

    OdpovědětVymazat
  2. Koncerty Fixy jsou nejlepší. Taky nerada telefunuju a ruce mám studený skoro pořád.

    OdpovědětVymazat
  3. Chtěla jsem napsat úplně to samý, co má drahá Ann - spřízněnost prostě, co k tomu dodat. -_-
    Jen s Panošem jsem telefonovala ráda. I když jsem někdy mlčela, nevěděla co říct, ale bušilo mi srdce...

    OdpovědětVymazat