pátek 1. února 2013

zvykam si, ale nechci


Zvonek. Klepání.
 Počkat, je to ve snu nebo ne?
Další bušení na dveře.
Fajn, zvedam se z postele, promnu si oči a mířim ke dveřim. Kouknu do kukátka a vidim docela mladýho policajta.
V tu chvilku mi projelo hlavou tolik myšlenek. Čekala jsem, že někoho zavraždili v našem domě nebo něco podobnýho.
Dobrý den. Někdo se k vám do domu vloupal, můžete zkontrolovat, jestli vám něco nechybí ve sklepě? Mhm.
Skoro neoblečená zjišťuju, že máme vyrvanej zámek, ale nic nechybí. Nuda. Štěstí? Prší na mě.
Mmm, já sem pošlu rodiče, nashledanou. Nashledanou. Asi tolik k mému ránu.
Nekonečný převalování se. Vždyť já spala jenom chvíli. I když i ten nespánek byl fajn. Prostě fajn.
Pak jsem si nějak žila. Běžela na vlak. Ve vlaku hrozně moc lidí, co na vás civí, když si jdete někam sednou. Zvykam si. Jedna ruka popsaná, druhá modrá. Rozmazaná krajina za oknem. Drogovej večírek.
Mam z tebe dobrej pocit v žilách.




6 komentářů:

  1. Jů, drogový večírek! Půjdem na nějaký? :)
    Nám zas vykradli auto, asi nějaký divný období...
    Moi aussi. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně, čerstvě se obejmem a tak!
      Jó prostě lidi čekaj, že po Vánocích maj lidi hodně novejch věcí... nebo já nevim :))

      Vymazat
    2. Jupíjé! Někdy to zorganizujem! ;))

      Vymazat
  2. Já taky včera běžela na vlak. A málem při tom umřela. Měla bych něco dělat se svou kondičkou. :D
    A pak se mnou jela 66-tiletá paní co mi řekla svůj životní příběh i když mě vůbec neznala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já sice neumřela, ale bylo mi zatracený vedro. A měla jsem ještě plný ruce věcí a rozvázaný tkaničky.
      Mi jednou jeden pán vyprávěl o jeho životě, byl v komatu 10 let a prej je pro něj všechno nový. Bylo to v kavárně a on tam jen seděl, kouřil a četl noviny.

      Vymazat