Dneska se mi z ní ale nechtělo. Bylo mi tam dobře. Za oknem sníh a kolem mýho alabastrovýho těla jenom horká voda. Za celej den jsem konečně cejtila klid. Neštvalo mě, že mam půlku těla z vody venku, že mam konečky vlasů nacucaný vodou. Nastal takovej ten mír v duši. Ono je to tam takový světlý, hodně bílý. Takový strašně nevinný. Byla jsem součástí tý vší nevinnosti najednou. Souhra okolností dnešního světlýho dne. Bílá obálka.
Budu spát v bílym, abych si tu čistotu na chvilku zachovala. A budu se ztrácet na prostěradle. Třeba se tak ráno probudim. S čistou hlavou.
maybe you're the same as me
we see things they'll never see
you and I are gonna live forever
we see things they'll never see
you and I are gonna live forever
Čo by človek nevydržal pre chvíľu pokoja, že.
OdpovědětVymazatCelý tvoj blog na mňa pôsobí tak...britsky. haha. páči sa mi tu.
To bude tou fotkou z Británie v záhlaví, hah.
VymazatDěkuji.
Krasny clanek :-) Navstevuju tvuj blog casto...nevim jak spravne se vyjadrit, ale vsechno tu, kazdy sluvko ma svy kouzlo....neco me sem pritahuje. Je to tu k sakru vazne fajn! ;)
OdpovědětVymazatAlabastrový tělo? Áááuummm... /Eh, toho si nevšímej./
OdpovědětVymazatJá se koupala naposledy v létě. (Taky máme malou vanu /a píše se to s dvěma "n" nebo jedním? nikdy nevím :D/, vždycky mi táhne na nohy.) Což je zvláštní, ale v zimě to nejde, to jsou doma rodiče a já musím mít naprostej klid a aby kolem nikdo nebyl.