Miluji jen imaginárně nebo ne?
A jsem imaginárně milována?
Každopádně slovo "imaginárně" se mi prostě líbí.
V poslední době zase docela čtu. Je to uspokojivej pocit, takovej druh sebeukájení. Moje stěny připomínají tumblr. Podle mě by měl každýho pokoj aspoň trochu naznačovat (můj to nejspíš přímo křičí), co má člověk rád. Když vejdete do toho mýho, musí to bejt jasný snad každýmu. Odkazy na hudbu/knihy/filmy. Líbí se mi to tak.
Podzim ve vzduchu. O podzimní Paříži si můžu nechat zdát. Snad budu aspoň koukat na francouzský filmy.
Hodně nadávam na lidi. Taky hodně nadávam na sebe. Přece jenom jsem pouhej člověk.
Chci bejt jiná bytost.
Joa a ve snech mě často někdo znásilňuje. Ty sny nechápu. Nevim proč je mám.
libi se mi tvuj pokoj, a myslim, ze muj by sis zamilovala. sici to z nej uplne stejne.
OdpovědětVymazatnadavani je fajn, svym zpusobem me to bavi. hehe.
Imaginární je magické, to jo to jo :) Podzimní Paříž... nesnáším Paříž, kde má bejt """láska""" tam mám úzkost.
OdpovědětVymazatPravda. Taky se alespoň trochu snažím, aby to byl MŮJ pokoj...
OdpovědětVymazatMůj pokoj neni odrazem mě samotné, nýbrž toho, kým bych chtěla být.
OdpovědětVymazat