středa 26. června 2013

útržky

Často se cejtim tak dobře, až mi vždycky přeskočí a cejtim se naprosto obráceně. Nechci, aby se na mě lidi dívali a nechci kvůli tomu neustále zkoumat vlastní vzhled nebo jednání. Vlastně zkoumat na sobě úplně všechno. Přijdu si celá špatně. Jsem sebekritická, vim to, jenže tohle s tim nemá nic společnýho. Hrozně se snažim být lepší, chovat se dobře. Asi to neni možný.
Jakákoliv snaha mi přijde k ničemu, prej to jde poznat, jako ta snaha, jenže u konce to je naprosto stejný, beze změny. Už ani slova mě neutěší.
Tohle se děje, když se můj smutek vyspí s nasraností.
Už nemam ani pokoj pro sebe, ničí mě to. Dochází k tomu tak k neustálýmu potlačování špatných nálad, který ve mě zůstávaj viset a projeví se právě tehdy, kdy to nejmíň čekam. Ani teď tu nejsem sama. Přesto se cítím hrozně osaměle.
Jeden gin s tonikem, jeden apple cider. Have a nice day. I DON'T THINK SO
Můj neustálej problém s jídlem je naprosto kreténskej a směšnej. Nechci ho mít. Nejsem si jistá, jestli to je jenom v hlavě nebo mi něco je. Je mi to jedno, ale chci se toho zbavit.
Chci zabavit svou mysl tim, že bude nemilosrdně vyhazovat starý krámy. Jen nemyslet. Prostě nemyslet.
Na nikoho nemyslet. Na nic nemyslet.
Nakoupila jsem si nějakej materiál, ze kterýho chci dělat skvělý věci. Jenže právě teď už jsem spíš jenom nasraná než kreativní, což se za několik minut vrátí k počátečnímu smutku.
Dost litování se, potřebuju dostat facku.


5 komentářů:

  1. Nikdy jsem neměla vlastní pokoj, nebo ani nic podobného. Znám to až moc dobře. Upřímnou soustrast.. A jo, nejlepší je nemyslet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já dřív taky ne, ale za těch pár let jsem si už zvykla mít pokoj jen pro sebe.

      Vymazat
  2. Hele.. Mluvíš mi z duše!
    přesně takové pocity mám... A často.. A stim ale nic neuděláš.. A vyřeší to akorát tak ta facka ^_^

    OdpovědětVymazat