rány z United Islands

Pátek, sobota, neděle.
Docela narychlo jsem se rozhodla, že definitivně pojedu do Prahy na United Islands. Nevyšlo mi to minulej rok, letos to vyjít muselo. Protože si umim poradit (a znam skvělý lidi), tak jsem vážně nakonec v pátek ve 14:33 odjela, i když mi bylo jasný tak od neděle, že pojedu.
Viděla/slyšela jsem Princess Chelsea, od který jsem nečekala zázraky. Nakonec byla skvělá, jen by její vystoupení mělo větší atmosféru v nějakym klubu. Whatever, živě se mi líbila. Přišlo mi pitomý, že dost lidí tam od ní znalo možná jen její největší hit Cigarette Duet, což mi nevadí u těch, co ji nějak moc neposlouchají nebo aspoň netvrdí, jak moc velký fanoušci jsou. Takovýhle věci mi vadí nejspíš u všech interpretů.

Nejhezčí rána, nejhezčí usínání. Snažim se nebýt shy jako obvykle. V sobotu už to nebylo ani tak moc o tom, něco si poslechnout. Jenom být a být ráda, že jsem. Potkala jsem svou "parťačku" ze školky a měla jsem dobrej pocit z toho, že je pořád víceméně stejná, že si rozumíme a takový ty věci, který fakt oceňuju. Díky tomu jsem si uvědomila, že takový lidi (takový ty se vkusem, co se něčim odlišujou od ostatních atp.) vyhledávam už od útlýho věku, přijde mi to docela zajímavý.
Nedokážu pít rychle, nedokážu ani jíst rychle. Ráda se o věci dělim.
Neděle utekla hrozně rychle, chvilková úzkost ve vlaku a pak už jenom Palahniukova slova a myšlenky.
Žeru ho.

Dneska ráno mi běhaly hlavou věty, který by se dokonale hodily do nějakýho deníku. Tohle ráno nebylo nejhorší, protože se cítím dobře.

Hrozně se těším až si nechám vyvolat fotky, určitě mi připomenou, jak jsem cítila tyhle tři dny plný vkusu a krásnejch lidí.

you know