Miluji jen imaginárně nebo ne?
A jsem imaginárně milována?
Každopádně slovo "imaginárně" se mi prostě líbí.
V poslední době zase docela čtu. Je to uspokojivej pocit, takovej druh sebeukájení. Moje stěny připomínají tumblr. Podle mě by měl každýho pokoj aspoň trochu naznačovat (můj to nejspíš přímo křičí), co má člověk rád. Když vejdete do toho mýho, musí to bejt jasný snad každýmu. Odkazy na hudbu/knihy/filmy. Líbí se mi to tak.
Podzim ve vzduchu. O podzimní Paříži si můžu nechat zdát. Snad budu aspoň koukat na francouzský filmy.
Hodně nadávam na lidi. Taky hodně nadávam na sebe. Přece jenom jsem pouhej člověk.
Chci bejt jiná bytost.
Joa a ve snech mě často někdo znásilňuje. Ty sny nechápu. Nevim proč je mám.