Vzpomínám a usmívam se. I když mi padá sníh do bot a z mých úst vychází hodně dámských přirození.
Těšim se na květen. Počasí. Praha. XX. Zkrátka vkládam do května veškerý svý naděje na lepší pocity.
Mam skvělej zápisník s pomerančema od Ziky. Mam ráda zápisníky. Očividně jich nikdy neni dost.
Ráda posloucham (určitý) lidi. Jsem vždycky ta, co spíš mlčí, než mluví. Poslední dobou mi přijde, že je to se psanim podobný. Spíš čtu, co píšou ostatní, než abych sama psala. Vážně si to užívam.
Občas se nepoznávam. Provokuju chlápky, co na mě civí, abych si zkrátila chvíli. Zábava. Zoufalost?Nevim.
To je moje nemoc. Nevim.
Borůvkovej koláč.
neumim chodit
Viki mi fotí
Sakra, úplně jsi mi tím koláčem evokovala léto, borůvky, ach.
OdpovědětVymazatJá vkládám svý naděje do dubna. A merde! Tohle vůbec nemělo opustit zákruty mýho mozku... Asi půjdu spát a předstírat, že jsem tuto myšlenku vůbec nevyslovila/nenapsala.
Že ty jsi pořád nějaká zakrvácená...
Taky jsem ta, co mlčí, čte, poslouchá.
Duben taky dobrej, těš se ať tě čeká cokoliv.
VymazatJsem nemehlo, krev mě provází často.
No právěže ještě nevím, co mě čeká. Ale někde v morku kostí to tam je.
VymazatUžij si xx, mně to samozřejmě nevyjde, jak jinak, ale tak..přežívám.
OdpovědětVymazatA květen bude skvělej i tak.
A odřená kolena jsou sand jedna z nejhezčích věcí na lidském těle.
Taky většinou jen mlčím a poslouchám.
OdpovědětVymazatA už jsem se vzdala naděje že uslyším naživo The XX.
asi som divná, ale tá rana je skvelá.
OdpovědětVymazat