mokrý zevnějšek

Co bych měla dělat. Co bych měla říct. Aby to všechno bylo správně. Netušim. Jako bych někdy tušila. Stejně na tom nakonec nesejde. Faktem zůstává, že chci byt. Ráda si představuju jak by to tam vypadalo. Já vim, že to neni jednoduchý jak se zdá. Nemam dostudováno, nemam práci a takový tyhle věci. Chtít stejně můžu pořád. Třeba se to jednou splní. Třeba.
Jsem ledová, mam pocit jako by se to počasí do mě vstřebávalo, i když nechodim ven. Chybí mi nějaký zážitky. Nějaký mam, to jo, z víkendový akce. Pořád to asi neni ono. Pořád něco hledam a zkoušim. Fakt pořád.
Přijde mi, že nepatřim do normálního života. Spíš někam do filmu. Chci, aby mi k životu hrál soundtrack, bylo by to vtipný. Představuju si to, když jdu ulicema se sluchátkama v uších.
Zašla bych na nějakou výstavu, jenže se tu nic neděje. Dalo by se někam jet, jenže nechci sama. Hrajou mi tu aspoň starý Horrors. Docela mě to naplňuje. Nikdy nikdo nechce trsat, ani v opilosti.
Berlín, Paríž, Londýn. Možná tak na globusu. Svíticim globusu.

                                Bludičky bloudí,
 prsty se třesou, 

hlavama kroutí, 

těžce to nesou.

A co?

Nevyslovený myšlenky a úspěch.