Jsou věci, který prostě jen schováváme za úsměv.
Proto nemluvim a jen se usmívam.
Tak jako zničený nehty schovávam pod vrstvu rudýho laku.
Už se občas lidem dokážu dívat do očí, když zrovna nemam obličej v dlaních.
Když tě potkam, neřeknu ti, jak mi je. Nevim to.
Zase se jen usměju a půjdu dál.
Nesnášim jak se lidi ptaj na náladu, přestože je to věčinou stejně nezajímá. Nesnšim zdvořilosti tohohle tipu. Bože, za chvíli to tu s tim bude jako v Británii. A když náhodou řekneš pravdu, tak na tebe koukaj jak na živoucí bramboru.
OdpovědětVymazatChce se mi na ostrov..
Je to umělý. Lidi jsou "umělý".
Vymazat