meow.

Jo, prázdniny. Kousky mozku rozplizlý po zdi a nikotin tekoucí ze všech možnejch i nemožnejch otvorů. Nemam snad ani co dodat. Chybí mi až moc lidí. Na to, že to jsem já. Jeden, možná dva. Nemožný je vidět.
Ta fotka v záhlaví je vyfocená v Brightonu na pláži. Dala jsem si tam svý historicky první cigáro u moře.
Uvnitř mýho těla je nějak prázdno, nejsem naplněná splněnejma přánímá a takovejma těma dalšíma blbostma. Nejspíš to tak má bejt. Jsem z toho unavená. Hrozně unavená. Zavřu oči, přemýšlim. Opouštíme, nahrazujem se. A vůbec... Občas mam chuť všechny opustit. Venku se to bouří asi jako v mně. Ale mě pořád uklidňuje, když si můžu hrát s kocourem.
Zvykam si na spaní v autě/na gauči. Svym způsobem je to boží, dost mě to bere.
Čumim na Honorého filmy, jo ty francouzský. Tak jsem začla mít ráda Garrela.

Mlíko. 

Milkicious L.