A co ta podnapilá holka? Sedí venku mezi autama, zvrací si tam pod nohy.
Piju, abych zapomněla na bolest duše. Druhej den mě bolí jenom tělo, napočítala jsem na něm 14 modřin a 4 odřeniny. Občas sama věřim tomu, že jsem poměrně šťastná. Pak nad tím přemejšlim a vim, že to tak neni. Jsem v hajzlu, jen to neřešim. Ne v takový míře jako dřív. Proč na to vůbec myslet, to neřeší ani to nejměnší.
Tam, kam často jezdim, mě léčí. Všemožnejma způsobama. Ani o tom nikdo neví.
Existence minimálně jednoho člověka mě strašně uklidňuje. Už jenom to, že je. Nevim přesně proč. Nejspíš všechno to tichý souznění, sny, představy.
Drží se mě to.
vyser se na to. Myšlení, plánování.. je to k hovnu, věci prostě jen tak plynou. Jenom tak, jak samy chtěj. Prostě se na to vyser a nech to plynout. Užívej si to a žer Skittlesky s lidma, aby sis pak pod nohy blila aspoň duhově! :)
OdpovědětVymazateverything gonna be alright!
Jo, to znám. Už jen vědět, že ten člověk existuje, mě nějakým zvláštním způsobem uklidňuje...
OdpovědětVymazatTyjo, tolik modřin.
Drž se..
OdpovědětVymazat